První písemná zmínka o Ličně pochází z roku 1355, kdy obec vlastnil Budivoj z Lična. Obec byla slovanskou osadou, stavěnou do kruhu. Název Lično je odvozen od tvaru staročeského slova ličný, sličný, líčný, lepý. Erb šlechtice Volfa Bedřicha Cetlitze, který vybudoval v r. 1639 novou tvrz na místě dnešní mateřské školky, se stal základem pro dnešní obecní znak a vlajku.

Od roku 1849 je Lično samostatnou obcí a od roku 1850 náleží do okresu Rychnov nad Kněžnou. K obci připadají od roku 1960 části Ostašovice (písemná zmínka z roku 1490) a Radostovice (písemná zmínka z roku 1403). Katastrální území Lično, Ostašovice, Radostovice zaujímá rozlohu 629 ha. Údaje z prvního sčítání obyvatelstva z roku 1869 uvádí počet 907 trvale žijících obyvatel.

V roce 2023 je posledním číslem popisným v Ličně č.p. 185, v Ostašovicích č.p. 35 a v Radostovicích  č.p. 27  a  obyvatel je 625.

Dominantu obce tvoří gotický kostel  Zvěstování Páně. Na jeho generální opravě se v roce 2000 podílelo celkem 65 lidí z Lična, Ostašovic, Radostovic a Hoděčína, kteří zdarma odpracovali 3.000 hodin. Na opravu přispěli občané částkou 150 tis. Kč.

Český úřad zeměměřický a katastrální - archivní mapy

Lično

Velká  kolonizace celé naší oblasti probíhala ve 12. století a hlavně ve 13. století. K ojediněle dříve založeným osadám přibývaly další. Kolonisté do pohraničí přicházeli proti proudu řek a na příhodných místech zakládali vesnice a města.

Jedno z nejstarších  osídlení v této oblasti  má obec Lično. Jméno Lično se zdá na první pohled, že je odvozeno od slova „ líčíti“, ale Dr. Antonín Profous  je však mínění, že pochází z tvarů slov „ lice, ličný, líčný, sličný“. První zprávy o Ličnu  jsou z roku 1355, kdy zde býval Bořivoj z Lična, který byl poručníkem  sirotů  Radoslava z Voděrad a dosadil plebán do tamějšího kostela (plebán - duchovní správce). Hlaváč z Dubé koupil v roce 1368 část  vesnice, druhou část Mikuláš z Hoděčína  a z Lična. Lično střídá majitele, část patří Budivojovi, část Hynku z Veselí a zbytek podléhá pod panství častolovické, kde vládli Půtové. V letech 1391 – 1404 dochází k dalším změnám v držení Lična.  Přichází rod Rohovládů a ujímá se části vesnice. V období 1391 – 1399 byli presentátory Rohovlád z Lična a Hynek z Veselí a Lična. O tom, že Lično bylo ve 14 století zajímavým a drženým zbožím dokládá archiválie z roku 1404, kdy byl Hynek z Lična přizván jako svědek při svěcení zámecké kaple v Opočně. O rok později se v Ličně setkáváme s pánem Půtou z Častolovic, který zde držel část obce a přispíval na kostel častolovický  i  ličenský. Od roku 1433 do roku 1443 držel Lično  Rohovlád z Lična a po něm Bořivoj z Lična, který byl služebníkem knížete Viktorína. Od roku 1500   patřilo Lično pod pány z Ledské a později pánům z Uhřínovic. V roce 1496 tu byl Jiřík Absollon a v roce 1528 Mikuláš Jan Absolon, který byl pánem v Ličně a Uhřínovicích. V roce 1533 se uvádí, že Lično vlastnil Jan Trčka  ml. z Lípy. V roce 1558 kupuje od Trčky Lično a Třebešov  Jan Absolon. Václav Absolon zde hospodařil kolem roku 1565 a po něm nastoupil jeho syn Albrecht. Kolem roku 1587  se ujímá vlády Mariana Absolonová. V dalším období se zde vystřídalo několik držitelů z rodu Bukovských, kteří jsou pochováni v ličenském kostele. Až dcera Johanky Absolonové z Radče, Kateřina, si vzala  v roce 1616 za manžela Mikuláše Talacko, vladyku z Ještětic a  Uhřínovic. Tento muž byl hejtmanem hradeckým. Při panském povstání se Talacko postavil na stranu Bedřicha Falckého a po jeho porážce byl dán v roce 1623  do trestu. V té době jeho majetek a okolní vesnice spravoval dosazený Kryštof Panský, rytíř ze Střežic. V roce 1631 je Mikuláš Talacko omilostněn, ale v roce 1638 umírá. Po něm krátký čas spravoval Lično jeho syn Adam Jindřich z Ještětic. Druhá manželka Mikuláše Talacko  Anna z Dubna si vzala jako vdova rytíře Volfa Fridricha ze Czetlitze a Seitendorfu. Erb tohoto šlechtice se stal základem pro dnešní obecní znak a vlajku. V té době vznikl samostatný stateček Lično. který hospodářsky vzkvétal, na místě dřívější dřevěné tvrze postavil z kamene  obytný dům  kde sídlila ličenská vrchnost. V roce 1674 koupili Lično se dvorem Častolovští Operštorfové za 12000 zlatých a připojili  jej k panství častolovickému, které v té době dědí Jan Václav Sebastián z Operštorfu, ale jemu se zde hospodářsky nedaří a proto v roce 1684 prodává celé častolovické panství včetně Lična Tomáši Černínovi, říšskému hraběti z Chudenic. Ani ten zde není spokojený a roku 1694 prodává za 26 000 zlatých celé častolovické panství Adolfu Vratislavu, hraběti za Sternberku. Sternberkové vlastní ličenský dvůr až do první pozemkové reformy v roce 1919, kdy byl dvůr určen k rozprodání a častolovické panství pozbylo v Ličně veškerý majetek.

Ličenští poddaní spadali až do roku 1848 pod vrchnostenský úřad v Častolovicích a obec vedl rychtář a konšelé dosazení vrchností. Zrušením vrchnostenské správy v roce 1848  se Lično stalo samostatnou obcí v čele se zvoleným starostou a zastupitelstvem. Od května 1945 byli v čele obce předsedové národních výborů a od roku 1990 se znovu volí starosta a zastupitelstvo.

V severozápadní části obce se nachází původní střed vesnice, Mariánský dvůr, původně s dřevěnou tvrzí, která byla v první polovině 17. století přestavěna na kamenné sídlo vrchnosti. Dnes zde sídlí Mateřská škola a pošta. Vedle této budovy se nachází kostel Zvěstování Páně, budova fary a školy.

Kostel Zvěstování Páně je významnou kulturní památkou obce, postavený v gotickém slohu roku 1594. Později byl přestavěn ve stylu pozdního baroka. Celý interiér kostela působí velmi idylicky. Dřevěná oltářní archa, ze které se dochovala pouze střední část oltáře, náleží do sbírek Národního muzea v Praze. Nejstarší obytnou budovou byla tvrz stojící v blízkosti kostela (dnes sídlo mateřské školky a pošty). Lično se nachází v podhůří Orlických hor, uprostřed malebné přírody, která láká k procházkám a cyklistickým výletům.  

Ostašovice

První písemná zmínka o Ostašovicích je z roku 1490, kdy je získává Burjan Labuť ze Švamberka. Dříve snad patřily Klášteru svaté Máří na Svatém poli. Dalšími majiteli pak byli Trčkové, kteří vlastnili celé opočenské panství. To pak zdědili Collorédové. Od roku 1849 byla v obci zavedena částečná a od roku 1864 úplná samospráva obce. Ostašovice byly samostatnou obcí do roku 1960. V obci prý kdysi stávala kaplička svatého Michala, kterou královna Eliška darovala jeptiškám z Kláštera na svatém poli.

Radostovice

Radostovice se poprvé připomínají v roce 1403, kdy zde měl nějaké majetky Kuneš z Radostovic řečený Šíp. Po tomto roce zprávy na delší dobu mizí. Ves byla zřejmě rozdělena na několik částí /část např. patřila k Ledské, část k litickému panství, atd./. V roce 1682 připadl tehdy už pustý dvůr Janu Václavu Šebestiánovi z Oppersdorfu, ten již vlastnil další části vsi, a tak byly Radostovice spojeny pod jednoho majitele. V roce 1684 koupil Radostovice s celým častolovským panstvím Tomáš Černín z Chudenic. Příslušenstvím tohoto panství zůstaly Radostovice až do roku 1848. Podobně jako Ostašovice byly i Radostovice samostatnou obcí do roku 1960, kdy se staly částí Lična.